PANEL
Frontman Live:
Muzikanti a trauma, hudba jako terapie pro její tvůrce
moderátor:
Zdeněk Neusar + Anna Marie Hradecká
panelisté:
Dominik Zezula (posthudba, Děti mezi reprákama), Aida Mujačić (hudebnice, terapeutka a koučka), Tereza Lavičková (teepee) a Jeroným Klimeš (psycholog, hudebník)
Sobota 10. 9. 2022, 14:30 - 15:30
Jsme zaplavení špatnými zprávami. Nejdřív covid, pak válka, inflace, nižší návštěvnost koncertů, osobní problémy. Jak najít motivaci a zdravě tvořit hudbu? Musí umění bolet? Jak a kde najít pomoc a co pro sebe můžeme udělat sami? Zeptáme se hudebníků i odborníků z oboru.
Tereza Lavičková je zpěvačka, autorka a hudebnice, která již 8 let působí v kapele teepee. S kapelou se nebojí zpracovávat i ty nejbolestivější životní zážitky, které se odrážejí v textech a emotivních melodiích jejich písní. Nyní se vydává i na svou sólovou dráhu a pod pseudonymem TEZA zpracovává témata vlastního coming outu, lásky k ženám a feminismu.
Dominik Zezula je textař, zpěvák, kytarista a performer, aktivní v kapelách post-hudba a Děti mezi reprákama, dříve Ministerstvo popu a Yöllä. Do svých skladeb často promítá své osobní vzpomínky, zážitky a zkušenosti. Letos se autorsky a produkčně podílel na albu Takovej sadismus ve střední Evropě od pražského písničkáře, jenž si říká Dvouhlavej kluk. Album podobně jako Dominikovy vlastní desky pojednává o pocitech odcizení, psychických problémech, nešťastné lásce i nefunkčním světě. Vydal rovněž sbírku básní Hory jsou daleko ale my jsme tady.
Aida Mujačić je zpěvačka a pianistka, která přes klasické školení získané v rodné Bosně a Herezegovině prošla transformací svých zájmů a zaměřuje se na oblast tradiční hudby rodné vlasti (kde vedle písní pravoslavných, muslimských i katolických představuje i repertoár sefardských Źidů zpívaný v ladinu, fakticky středověké španělštině), dále na moderní až postmoderní přístupy k worldmusic (v kapele Korjen) a na avantgardní freejazz (kvartet Freetime britského saxofonisty George Haslama, volný až improvizační bigband Strakův pojízdný cirkus).
Jako muzikoložka se zabývá výzkumy Ludvíka Kuby, který mapoval mimo jiné i hudbu bosenského regionu. Kromě hudby se zabývá i experimentálním divadlem, je autorkou a režisérkou surrealistického představení Druhá kůže. Také se snaží propojovat různé druhy umění s prostorem a místem, ve kterém se hraje, s důrazem na ekologická a enviromentální témata.
Posledních šest let působí jako terapeutka, která hledá cestu, jak propojit nejnovější neurologické a lingvistické studie s postupy odstraňujícími překážky, s nimiž se potkávají hudebníci a obecně interpreti, jako je deficit inspirace a následné realizace a pocit chybějícího smyslu jejich konání.
Jeroným Klimeš vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 2002 zde získal doktorát ze sociální psychologie. V průběhu své profesní kariéry vyučoval policejní psychologii na střední policejní škole, etiku na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pro Městské centrum sociálních služeb Praha posuzoval zájemce o adopci dětí, pracoval jako konzultant veřejného ochránce práv a poradce ministra práce a sociálních věcí v oblasti náhradní rodinné péče. Je autorem několika knih a odborných příruček. Věnuje se psychologickému poradenství zaměřenému především na rodinné vztahy. Miluje hudbu a ve svém volném čase hraje na klavír, varhany a trumpetu. Pro své děti píše jednoduché doprovody pro klavír (http://noty.klimes.us).